O životě rozhoduje 5 minut.
Česká zdravotnická záchranná služba (ZZS) má zajistit ošetření pacienta do patnácti minut po nahlášení na tísňovou linku.
Patnáctiminutová prodleva při zahájení ošetření je v řadě situací příliš dlouhá, nedává naději na úspěšnou záchranu života. Týká se to zejména stavů, kdy došlo k zástavě krevního oběhu, tedy klinické smrti individua. Tato fáze je zvratná, základní životní funkce lze opětovně nastartovat. Musí se tak stát nejdéle do pěti minut po nástupu klinické smrti. Při přerušení dodávky kyslíku delším pěti minut nezvratně hynou mozkové buňky. Člověk s vyhaslými mozkovými funkcemi je definitivně mrtev.
V této souvislosti vstupuje do popředí nezastupitelný význam laické první pomoci. Správně provedené jednoduché výkony v mnoha případech mohou klinické smrti zabránit tam, kde již nastala, lze jimi zajistit účinné okysličení mozkových buněk a tím prodloužit čas reálné naděje na záchranu života.
Záchranný řetězec
Záchrana lidského života při úrazech a náhlých příhodách zpravidla není záležitostí jednotlivce. Sestává se z logické posloupnosti navzájem navazujících kroků, jimž se říká záchranný řetězec.
Při poskytování ošetření rozlišujeme následující fáze:
- přednemocniční laickou (první pomoc + vyrozumění)
- přednemocniční neodkladnou péči (ošetření týmem záchranné služby + odborný transport do zdravotnického zařízení)
- nemocniční neodkladnou péči (upřesnění diagnostiky + cílená specializovaná léčba).
Vyrozumění
Vyrozumění spočívá v přivolání zdravotnické záchranné služby na tísňové lince 155. Linku obsluhuje kvalifikovaný zdravotní pracovník, který výzvu vyhodnotí na základě přímé komunikace s volajícím.
Komunikace s operačním střediskem ZZS:
- volající se představí, sdělí, co se přihodilo, pro koho žádá pomoc (počet osob) a kam
- další komunikaci vede operátor a volající odpovídá co nejpřesněji na jeho otázky, informuje se o způsobu poskytnuté pomoci, eventuálně doporučí další postup; v závěru hovoru volající operátorovi upřesní příjezdovou trasu, zdůrazní důležité orientační body, domluví způsob kontaktu a oznámí číslo svého telefonu, pokud operátor usoudí, že situace je kritická, přeruší hovor, aktivuje výjezdovou skupinu a po té aktivně kontaktuje volajícího a pokračuje v upřesňování údajů.
Nejčastější chyby při komunikaci s operátorem:
- volající sdělí jméno a adresu postižené osoby a neuvědomí si, že není uvedeno na domovním zvonku
- obyvatelé činžovních domů si neuvědomí, že vchod je v noci uzamčen a zvonky bývají nefunkční nebo nečitelné
- při zásazích v terénu (lesy, louky, pole apod.) nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba.
Bariéry poskytování první pomoci
Poskytování první pomoci naráží na řadu bariér, převážně psychologického rázu. Většina laiků se v kritické situaci ocitá pouze jednou, zpravidla poprvé.
1. Nezvládnuté emoce – strach ze smrti doprovázený stresujícími ději vede k bezradnosti.
2. Pocit nedostatečnosti – obava z výsledku, očekávaná negativní reakce okolí či zdravotníků.
3. Nedůvěra k „institucím“ – obava z možných následných problémů s policií, právníky, soudy a zdravotníky.
4. Obava o vlastní život a zdraví.
Život postiženého v mnoha případech závisí na správně poskytnuté laické první pomoci. Uč se poskytovat první pomoc a důvěřuj svým schopnostem. Právě ty můžeš být tím, kdo v kritické chvíli zachrání lidský život.
Orientace o potřeb první pomoci a podmínkách jejího poskytnutí:
- okamžitá první pomoc je nezbytná u stavů bezprostředního ohrožení života
- nejzávažnějším stavem je klinická smrt projevující se současným selháním tří základních funkcí: ztrátou dechu, ztrátou vědomí, selháním krevního oběhu.
Orientace spočívá ve zjištění:
1. zda se jedná o stav bezprostředního ohrožení života, který zahrnuje následující situace:
- masivní krvácení
- bezvědomí
- dušení
- bezduší
- zástavu krevního oběhu
2. zda poskytnutí první pomoci není pro zachránce spojeno s rizikem vlastního ohrožení
3. při kladné odpovědi na obě otázky je nutno neprodleně konat
Smyslem první pomoci není zmrzačit sebe sama. Účinně zachraňovat může jen ten, kdo je fit.
4. není-li pacient bezprostředně ohrožen na život, vyhodnotíme, zda existuje riziko šoku, trvalé invalidity, ztráty orgánu nebo jeho funkce:
- šokem jsou ohroženy všechny osoby se závažnými úrazy nebo s velkou ztrátou krve
- invaliditou (ochrnutím) jsou ohroženy osoby s poranním páteře (míchy)
- ztráta orgánu (jeho funkce) hrozí při úrazech oka, amputacích končetin, tepenných uzávěrech končetin, jejich popálení nebo omrznutí
5. při kladné odpovědi by měla bez zbytečné prodlevy následovat cílená první pomoc
6. u všech ostatních stavů není poskytnutí první pomoci otázkou minut, je časově odložitelná a zachránce si ji může promyslet.
Pro značný rozsah se doporučuje ke studiu využít návody na internetové adrese:
www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc.htm (10 kroků pro život)
www.zachrannykruh.cz (příručka první pomoc)
Popis první pomoci vychází z uznaných standardů. Ve většině případů první pomoci je nutno uplatnit tvůrčí improvizaci.