Klášter sester klarisek Maria Immaculata v Brně-Soběšicích byl postaven v letech 1996/97 a dne 1. 11. 1997 jej slavnostně posvětil biskup Vojtěch Cikrle. Řád klarisek založila svatá Klára z Assisi ve 13. století. Oslovena životem svatého Františka se rozhodla následovat chudého Krista životem v chudobě a přenesla Františkovy ideály do ženského světa. Myšlenka, že vznešené dámy – Klára byla šlechtična – budou žít jen z ruční práce a darů, bez zajištění feudálním majetkem, byla pro středověk tak šokující, že se Kláře podařilo dosáhnout potvrzení své řehole až dva dny před její smrtí. V boji za ideál jí byla velkou oporou svatá Anežka Česká. Osobně se sice nikdy nesetkaly, ale dopisovaly si. Anežka založila v Praze první klášter klarisek za Alpami, vstoupila do něj a usilovala o uznání Klářina způsobu života s celou autoritou princezny mocného přemyslovského rodu. Po její smrti žily klarisky v českých zemích až do osvícenství. V rámci josefinských reforem byly všechny jejich kláštery zrušeny, stejně jako soběšická kaple sv. Kříže, kterou postavili jezuité na Ostré horce na počátku 18. století.
V průběhu 20. století začali soběšičtí občané dvakrát sbírat prostředky na stavbu nové kaple, obě iniciativy však byly zmařeny totalitními režimy. Klarisky měly větší štěstí. Skupiny mladých žen, která v 80. letech 20. století ilegálně žila improvizovaným řeholním životem v domku na Karlově ulici, se po Sametové revoluci ujal Klášter klarisek v Paderbornu v Německu, umožnil sestrám poznat pravidelný klášterní život a vybudovat soběšický klášter. Soběšičtí se tak přece jenom dočkali nové kaple a první abatyše soběšického kláštera, sestra Thoma Wupping, se brzy stala známou postavou brněnského severu.
Klarisky jsou řád kontemplativní. To znamená, že jeho hlavním posláním je modlitba. Každé ráno v 7 hodin je v klášterní kapli mše svatá. Kaple potom zůstává po celý den otevřená pro soukromou modlitbu nebo třeba jen spočinutí v tichu. V katechetické místnosti v portálu kostela se vyučuje náboženství a scházejí se zde různé modlitební skupinky a „spolča“. Sestry se scházejí k modlitbě několikrát denně. Vzdávají Bohu chválu a dík za dar stvoření, života i naděje a svěřují mu starosti a bolesti všech lidí ve svém okolí i na celém světě. Kdokoli chce, může sestry poprosit o modlitbu (napsat dopis nebo mail, zatelefonovat nebo zazvonit u vchodu do kláštera) nebo může přijít do veřejné části kaple a k modlitbě sester se připojit.
Sestry nevyučují ve školách ani neošetřují nemocné. Aby se mohly i přes den scházet k modlitbě, přijímají jen takovou práci, kterou je možno konat přímo v areálu kláštera. Jakou, to záleží na možnostech a nadání sester. V současné době sestry hlavně šijí bohoslužebná roucha, vyšívají křestní roušky a zdobí svíčky. Kdo by chtěl, může si nějakou koupit na bráně kláštera.
Více informací na www.klarisky.cz.
sestra Benedicta Lišková, OSC
